Pokud se nacházíme v nějakém vztahu musíme mnohé podstoupit. Být ochotni se pro druhého změnit a hodně věcí se musíme naučit přehlédnout. Protože když se rozhodneme s někým sdílet svůj život není to tak jednoduché jak se na první pohled zdá. Každý vstupujeme do vztahu s určitými zkušenostmi. Máme určitou výchovu, zvyky, povahu. A to každý úplně jinou. Každý žijete ve své vlastní realitě. A proto je někdy velmi těžké skloubit to vše dohromady. To nemluvím o tom, že jeden může být dominantní, submisivní a nebo dva stejného ražení. A to si myslím, že je nejhorší kombinace.
Každý musí být schopen kompromisu. A nebo se stáhnout když to situace vyžaduje. Musíme si uvědomit, že sice prohrajeme malou bitvu, ale válka bude zachráněna celá. A o to tu přeci jde. Zachovat vztah. Nemusíte přece mít pravdu za každou cenu. Ani jeden. Asi největší problémy pramení z toho, že každý se na to dívá jen ze svého úhlu pohledu. A aby se druhý vcítil do problému toho druhého je stále větší vzácností. Někdy bereme komunikaci ve vztahu jako boj. Přitom je to naopak. Má to být přece spolupráce. Vždyť Vám jde o jedno. A hlavně přece chcete být spolu. Jinak by jste asi do vztahu přeci nešli.
Tolerantní dokážeme být k lidem se kterými nemáme blízký vztah. A jeho volby se nás skoro nedotýkají. Ale jakmile je to partner, rodič nebo dítě je to pro nás mnohem těžší. Co takhle se naučit názor druhého respektovat? Kolik zbytečných hádek by tím odpadl? Pokud jsou ale vaše názory a hodnoty tak moc vzdálené je třeba přemýšlet. Chceme vůbec v takovém vztahu dál pokračovat? Je vůbec nějaká šance, že se na něčem někdy shodnete? Pokud jsou v rodině i děti je moc důležité jak před svými dětmi budete vystupovat. Nikdy není dobré se druhého snažit změnit. Ono to totiž ani jinak nejde. A nikdy se Vám to nepovede. To co sám nechce udělat prostě nikdy neudělá. Jsme svobodné bytosti. Nechte si proto svůj prostor a individualitu.